S elektromobilem po Evropě - Naše cesty s elektrickým vozem

V Arvalu věříme elektromobilitě, proto ji podporujeme. Jsme si ale vědomi, že kolem elektrických aut stále panuje hodně mýtů. Proto jsme se rozhodli, že vám ukážeme na vlastních zkušenostech, že s dnešními elektroauty a současnou infrastrukturou můžete bez problémů absolvovat i dlouhé cesty. Celý management ARVAL CZ využívá elektrická vozidla. A podělí se s vámi o své zkušenosti. V tomto i v dalším vydání.

Aleš Polák, Managing Director

O mně se ví, že jsem velkým fanouškem a podporovatelem elektromobility. Za jednu z největších výhod považuji to, že elektroauto vás vlastně „donutí“ udělat povinnou přestávku. Díky tomu, že musíte dobíjet, tak uděláte povinnou přestávku, při které si odpočinete zcela automaticky. Není to tak, že vezmete bagetu a jíte za jízdy. Vlastně bych řekl, že jízda elektroautem je díky tomu dokonce bezpečnější.

Momentálně jezdím vozidlem BMW iX xDrive50. Byl jsem s ním několikrát v Rakousku, Lichtenštejnsku a ve Švýcarsku. V zimě jezdíme na hory do Rakouska, v létě jsme byli u Bodamského jezera a v Kostnici. Abych uvedl své cestování do kontextu: mám dvě děti (8 a 11 let) a moje manželka miluje kávu, stejně jako já. To znamená, že na jeden zátah ujedeme maximálně 300 kilometrů, potom zastavujeme. Dobíjení nás tedy rozhodně nezdržuje. Jediné, co je trošku limitující, je to, že hledáme McDonald´s nebo nějaký jiný podobný podnik, kde by byla nabíječka. Většinou dojedu s 50 až 60 procenty baterky, takže mám stále dostatečnou kapacitu. Kdyby nastal jakýkoliv problém, tak mám stále ještě dvě hodiny na to, abych nabíjecí místo našel.

Když někam jedu, hlavně tedy s rodinou, tak je pro mě cesta cíl. Je to příjemný čas strávený s rodinou, a jestli někam dojedu o pět minut později, neřeším. Když mám před sebou delší cestu, tak se večer před tím podívám na mapu a vytipuji si jedno dvě místa, kde zastavíme, ale někdy je stejně potřeba plán změnit. Což ale vůbec nevadí, protože se můžete spolehnout na auto. Mapa vám ukazuje čas dojezdu do cíle, čas dojezdu k nabíječce, kolik vám zbývá energie v baterii, jak dlouho budete nabíjet a také počet nabíjecích míst, která můžete využít.

Třeba když jsme jeli v zimě do Rakouska, vůbec nic jsem neplánoval, nechal jsem to jen na autě. A auto vám nabízí pořád další a další nabíječky, dokud jsme nenašli to ideální místo. Ani během jedné cesty se mi nestalo, že by byly nabíječky obsazené. Naopak – cestou do Švýcarska jsem narazil na hrůzostrašnou frontu na tankování a nabíječky byly skoro z poloviny volné.

Pokud jste se rozhodli vyzkoušet elektromobil, je důležité si vybrat správné vozidlo. Auto sice může mít dobré parametry, co se týče dojezdu, ale pokud nepodporuje rychlé nabíjení, nebude cesta na delší vzdálenost zrovna příjemná. Další věcí je, abyste si dobře zabezpečili nabíjecí kartu jak v České republice, tak v zahraničí. Nebudete tak závislí na jedné konkrétní síti. A pokud ještě nemáte dost zkušeností, nechte si během jízdy zapnutou funkci, aby vám auto ukazovalo nejbližší nabíjecí body. Když uvidíte, kolik jich je, tak budete v klidu.

Jediný zádrhel, na který jsem během cest narazil, byl v neděli. To jsou markety v zahraničí zavřené a na parkovišti je závora. Řešení bylo ale velmi jednoduché. Zaparkoval jsem z druhé strany, přelezl závoru a protáhl jsem nabíječku plotem. Ve výjimečných případech tedy může být dobíjení i dobrodružné.

Druhá věc, která může být trochu problematická, je, když máte za autem něco připojené. Vozím nosiče na kola a nabíjecí místa na toto nejsou úplně koncipována. Parkovací místo je vyměřené na délku auta a s čímkoliv dalším tam nezajedete. To se mi stalo nedávno při cestě na Slovensko po dálnici D1. Dvě místa na naší zastávce nebyla uzpůsobená, aby kolem mě ještě mohly projet kamiony. Musel jsem tedy popojet pět kilometrů dál. Ale protože v baterii bylo ještě dostatek energie, tak to nebyl žádný stres. To byly jediné drobné komplikace, jaké jsem zažil.

Spíše dochází k takovým paradoxním situacím, kdy na rychlonabíječkách máte už dobito, ale kafe jste ještě nedopili. Takže když se chcete zdržet, v klidu se najíst a vypít si kafe, tak je paradoxně lepší volit pomalejší nabíječky.

Jiří Solucev, Retail Director

Bezemisní vozidla mám rád. Baví mě na nich hlavně ohromný výkon elektromotoru, který máte ihned k dispozici a s tím spojená akcelerace. Dále jsou to jízdní vlastnosti, které mě překvapily, díky baterce v podlaze, je auto velmi stabilní či infotaimenty a vůbec elektronika a aplikace kolem všech bezemisních vozidel. No a vlastně také to, že můžu dobít všude možně a nejen na benzinkách a vlastně také doma.

Od loňského července jezdím s Teslou. Za tu dobu jsem najel přes 40 tisíc kilometrů. Byl jsem v Polsku v Krakově, několikrát v Německu, v zimě jsem byl v Rakousku a pak dvakrát v Itálii – v zimě v Livignu a v létě v Bibione. To byly dvě nejdelší cesty, každá kolem 700 kilometrů. Všechny proběhly bez větších problémů. Jen když jsem se vracel z Bibione, tak jsem přijel na Teslu Charge, kde bylo všech osm nabíječek obsazených. Ale podle navigace jsem našel, že o 300 metrů dál je McDonald´s s volnou nabíječkou, tak jsme zajeli tam a rovnou se najedli.

Musím přiznat, že jsem v tomto trošku flink a cestu dopředu neplánuji. Nechávám to na autu. Nebo prostě jedeme, a když potřebujeme zastavit, tak najdu vhodné místo a pak zastavíme. Ale většinou jedu podle auta, to naplánuje zastávky, a když se mi nelíbí, tak jedu dál, auto hned přepočítá a zastavím až tam, kde se mi to hodí. Tesla má obrovskou výhodu v tom, že hlavně v západní Evropě má mnoho svých Tesla Chargerů. To je obrovský hub, kde je vždy minimálně osm, ale někdy i dvacet nabíjecích míst, jako třeba u brněnského Tesla hubu. A když dorazíte na tyto obrovské huby, tak alespoň jedna nabíječka volná bude, pokud ne, pak počkáte většinou pár minut, protože otočka je velmi rychlá. Pak je samozřejmě důležité vyřešit platbu. Pokud nemohu využít Tesla charge nebo Arval dobíjecí kartu, pak zvolím aplikaci PlugShare, se kterou se dá zaplatit i na malých, tzv. no name nabíječkách. Jako jsou třeba u hotelů nebo u sjezdovek. Nikde jsem neměl s dobitím potíže. Ani v Brixenu, což je malé městečko, kde byl v exilu Karel Havlíček Borovský. I tam jsme našli nabíječku, a než jsme nakoupili, bylo dobito.

Nevidím ani velký rozdíl ve spotřebě v zimě a v létě. Je minimální. Samozřejmě záleží také na tom, kde jezdíte. Podle mě je stále určitým limitem elektroaut jízda ve vyšší rychlosti. Tesla má dojezd 520 km, ale nikdy se nejezdí na nulu, takže dejme tomu 400 km. Ale když to celé pojedete na dálnici ve vyšší rychlosti, tak se dojezd sníží na nějakých 300 km. Ale ani to není vůbec málo, protože 300 km je na jeden zátah až dost a stejně člověk pak musí zastavit. Myslím si, že kdybych jel do Bibione autem se spalovacím motorem, bylo by o jednu zastávku méně a ty ostatní by byly o něco kratší, ale ani tak se nejedná o žádné velké zdržení. A myslím si, že je to dobře. Dříve jsem jezdil dlouhé trasy s minimem zastávek a na konci jsem byl už opravdu unavený. Což není ideální. Při dobíjení si člověk odpočine, na chvíli vypne nebo se občerství. Myslím si, že je to jen ku prospěchu.

Doporučil bych, pokud vyrážíte na dlouhou trasu, podívat se na možnost dobití v cílové destinaci. Po cestě vždy nějak dobijete, ale aby se dalo nabít i tam. Například když jsem jel poprvé do Budapešti, díval jsem se na možnosti dobití, a když jsem zjistil, že jich je dost, už jsem to dál neřešil. Ale stále jsou místa, kde je to s nabíjením horší. Třeba u nás na Šumpersku je jediná nabíječka. Ale to se jedná spíše o odlehlejší místa, kolem velkých aglomerací je to v pořádku. V Praze úplně, střední Čechy jsou také bez problémů. Západní Evropa, hlavně Německo a Rakousko, tam jsou nabíječky na každém rohu, v Itálii je to o něco horší, ale i tam dobijete bez potíží. Delších cest s elektroautem se rozhodně není důvod bát.

Andrea Straková, HR Director

Musím přiznat, že jsem v elektromobilitě oproti kolegům zatím nováček. Auto mám od března. Jezdím modelem BMW x4. Moje nejdelší cesta byla zatím do Kolína nad Rýnem v Německu, několikrát jsem byla na Slovensku a také v Rakousku.

Před cestou do Německa jsem si dopředu nastudovala, kde jsou nabíječky, hlavně ty rychlé. Věděla jsem sice, že v Německu je nabíječek dostatek, ale tím, že jsem neměla zkušenosti, nechtěla jsem riskovat, že bych někde zůstala bez možnosti nabití. Cestou tam jsem také zastavovala třikrát. Také z obavy, aby mi nedošla energie, jsem dobíjela zbytečně brzy. Ale jakmile jsem si to vyzkoušela a získala zkušenosti, už to bylo lepší. Cestu zpět jsem už zvládla jen se dvěma zastaveními.

Zkušenosti jsou pro cestu s elektrovozem mimořádně důležité. Stalo se mi právě při cestě do Kolína nad Rýnem, že jsem přijela k nabíjecí stanici a byly obsazené. Potom jsem ale objevila jinou aplikaci, která monitoruje obsazenost dobíjecích míst, s tou už jsem na tento problém nenarazila. Od té doby se mi nestalo, že bych přijela na obsazenou nabíjecí stanici.

Rychle jsem si ale na elektroauto zvykla. Je neskutečně svižné, pohodlné, jsem s ním moc spokojená. První delší cesta, což byl právě Kolín nad Rýnem, byla nejintenzivnější. Jako na všechno – člověk si na to auto musí zvyknout. Je zapotřebí si uvědomit, že nabití prostě trvá déle než tankování, ale není to nic hrozného.

Pokud jste jako já nováček a chystáte se na první delší cestu, doporučuji, abyste si dopředu prostudovali, kde můžete nabít. Hlavně, kde jsou rychlonabíječky, to je na dlouhých cestách důležité. A také si ověřte, zda nabijete v místě dojezdu. Většina hotelů ale už dneska nabíjecí stanice má, někde je dokonce dobíjení v ceně pobytu. Také se odpředu seznamte s různými aplikacemi pro placení, protože různí poskytovatelé mají své aplikace. Výhodou je, pokud vlastníte naši Arval kartu, díky které můžete dobíjet u různých poskytovatelů a nemusíte to pak řešit. Je to bezstarostné.

Co vidím jako jednu z nevýhod jízdy s elektroautem je to, že narozdíl od běžných míst na tankování nejsou místa pro dobíjení pod střechou, jsou většinou někde stranou. Takže když prší nebo fouká vítr, je to nepříjemné. Výhodou naopak je, že na většině parkovišť mají elekrovozy vyhrazená parkovací místa, takže vždy zaparkujete.

Jsem s autem velmi spokojená, jak na cesty po městě, tak na delší vzdálenosti. Není rozhodně důvod se toho bát.   

Vilém Mandlík, Operations Director

S elektroauty mám již mnoho zkušeností. Tou první byla cesta Nissanem Leaf z Prahy do Ostravy na Davis Cup. To bylo v roce 2018 a tato historka je dnes, troufám si říct, už legendou nejen u nás v Arvalu, ale i u našich klientů. Ano, byl jsem to já, kdo tehdy jel do Ostravy osm hodin. Od té doby ale elektromobilita udělala velký pokrok. Sám jsem již vyzkoušel mnoho modelů, a proto jsem neváhal využít těchto zkušeností a vyrazil jsem na dovolenou elektrovozem, za který jsem připojil karavan.

Hned na úvod je třeba na rovinu říct, že to nebylo nic jednoduchého a někomu, kdo nemá zkušenost s jízdou elektrovozem na delší vzdálenost, bych to nedoporučoval. Hodně záleží na typu vozu. My jsme vyrazili s vozem KIA EV9, který jsem si vybral, protože za něj lze připojit karavan o váze až 2 500 kg. Současně zvládá reálné vysokorychlostní nabíjení výkonem až 220 kW, což nám cestu významně usnadnilo. Výhodou rovněž je, že mám už starší syny, kteří jsou mi nápomocni a velmi rychle dokážou karavan odpojit. S malými dětmi by byla cesta náročnější. Kdybych neměl karavan, vůbec bych si zastávky dopředu neplánoval. Auto dokáže velmi dobře navigovat a vypočítat vhodné nabíjecí místo. S karavanem to dokáže také, a dokonce zvládne přepočítat dojezd s ohledem na zvýšené zatížení s karavanem. Přesto jsem si raději pro jistotu dopředu vyhledal, kde jsou rychlé nabíječky. Nabídka nabíjecích míst se poslední dobu velmi zlepšila. Třeba u nás na D1 jsou skoro na každé druhé pumpě, v Německu nebo v Rakousku téměř všude.

Ale teď k samotné cestě. V zimě jsme jeli poprvé. Vyráželi jsme z oblasti Lipna do severoitalského Val di Fiemme (531 km) a cestu jsme zvládli na dvě nabíjení. Žádné větší zdržení to pro nás nebylo, protože bychom dvě zastávky dělali tak jako tak. Na odpočinek, kávu, oběd nebo toaletu. Vyjížděli jsme s plnou baterií, takže první zastavení jsme měli v plánu někde kolem 200 kilometrů. Při druhé a každé další zastávce je potřeba počítat s tím, že se vyplatí rychlé nabíjení jen do cca 80-90 % baterie.  Dojezd s karavanem se tedy o něco zkrátí, takže další zastávky je potřeba udělat po nějakých 160-180 km. Zdá se to málo, ale je potřeba si uvědomit, že s karavanem stejně delší úsek než cca 200-250 km bez zastávky nejezdíme, protože to odpovídá cca 2-3 hodinám jízdy (dle provozu na silnici). Pozitivní naopak je, že na dojezd s karavanem nemá významný dopad venkovní zima, protože spotřeba je tak jako tak velmi vysoká. Navýšení spotřeby energie díky topení již tedy nehraje takovou roli. Naopak se při této cestě projevila jedna příjemná výhoda elektromobilu, a to rekuperace. Průjezd vysokohorským průsmykem Passo Sella se změnil v romantickou projížďku s dostatečným výkonem elektromobilu do kopce a naopak významnou rekuperací energie z kopce, téměř bez nutnosti brzdit i s karavanem. Energeticky tedy auto spotřebovalo jen pár procent baterie, přestože překonalo 2240 m vysoký přejezd. To by se vám s naftovým autem nepodařilo, protože do kopce by byla spotřeba obrovská a z kopce by se energie neefektivně vytratila v podobě tepla na rozpálených brzdových kotoučích.

Druhá cesta byla v létě z Lipna do Saint-Tropez na Francouzské riviéře (celkem 1 200 km) a rovněž jsme cestou nenarazili na žádný technický problém při nabíjení. Největší komplikace je, že přestože je síť nabíječek již relativně hustá, tak bohužel nejsou optimalizovány pro nabíjení s karavanem. Proto je dobré se dopředu podívat, zda se tam s karavanem vůbec vejdete, a najít si místo pro případné rychlé odpojení karavanu na parkovišti. Naštěstí v dnešní době se dá na většině map zkontrolovat satelitní fotografie daného místa, a tak člověk je už dopředu zorientovaný, kam s karavanem přijíždí. Moji synové jsou už natrénovaní, takže to někdy u nás vypadá jako ve formuli jedna – odpojit karavan, zacouvat k nabíječce, nabít a zase rychle připojit karavan. To je na cestě s karavanem asi to nejhorší, že ho musíte ve většině případů při nabíjení odpojovat. I když jsem již objevil nabíječky, zejména v Rakousku a Německu, kde už jsou dobíjecí místa koncipována stejně, jako když přijedete k běžnému čerpacímu stojanu.

Cesta do Saint-Tropez je opravdu dlouhá, a tak každého asi napadne kolik zastávek jsme museli udělat a jak dlouho jsme tam jeli. Naštěstí i já mám v autě instalovaný systém Arval Connect, díky kterému jsem mohl jednoduše zrekonstruovat průběh cesty. A shodou okolností jsme jeden úplně stejný úsek cesty jeli dva roky po sobě s karavanem. Loni s Mercedesem V250d a letos s Kiou EV9. A srovnání je velmi zajímavé. Na trase Bregenz – SainT Tropez jsme ujeli během jednoho dne 777 km. Za tu dobu jsme udělali shodný počet 5 zastávek. Zatímco s naftovým Mercedesem však trvaly zastávky v průměru 12 minut (včetně tankování), tak s elektrickou Kiou trvaly zastávky v průměru 32 minut (včetně nabíjení a odpojování/připojování karavanu). Na každé zastávce jsme tak díky nabíjení strávili o 20 minut déle a celá cesta se nám tak prodloužila o 1 hodinu a 40 minut.  Ano, je to o něco déle než s naftovým vozidlem, ale když si vzpomenu na svoji osmihodinovou cestu z Prahy do Ostravy před šesti lety, tak je úžasné, kam se technologie elektromobilů za tu dobu vyvinula. Troufnu si říci, že za dalších 6 let už takováto cesta do Saint Tropez s elektromobilem a karavanem již bude úplně bez komplikací.

A co bych poradil lidem, kteří vyrážejí s elektroautem a karavanem poprvé? Zásadní je samotný výběr auta. Ne každé to zvládne. Dále je důležité nacvičit odpojování karavanu, aby vám to netrvalo moc dlouho a zbytečně jste se nezdržovali. Také si dopředu nastudujte satelitní mapy míst, kde budete nabíjet. Abyste už předem věděli, jak je to tam řešené. A pokud byste vyrazili na delší cestu jen s elektroautem, bez karavanu, troufám si tvrdit, že k tomu ani přípravu nepotřebujete a dojedete bez problémů. Nesmíte ale být typ cestovatele, který vyjede z Prahy a zastaví až v Dubrovníku, to vám pochopitelně elektroauto vyhovovat nebude. Ale jestliže je pro vás cesta cíl, nebojte se toho.