Auto mi dává svobodu

Již loni v listopadu se řady zaměstnanců Arvalu rozrostly o další posilu, kterou je Josef Žabka. Navzdory svému handicapu se stal pevnou součástí týmu. Díky tomu může ukázat dalším firmám, že i člověk na vozíku má co nabídnout, pokud dostane příležitost.

Jak jste se o možnosti působit v Arvalu dozvěděl?

Asi před rokem a půl jsem se přestěhoval do Prahy, poměrně dlouho jsem hledal práci, potom jsem půl roku působil jako makléř, ale tato práce mi nevyhovovala, tak jsem hledal něco jiného. Působím ve Sportovním klubu Jedličkova ústavu, kde se věnuji sportu boccia, což je něco jako pétangue pro handicapované. A náš klub má od Arvalu půjčené auto. Předseda našeho klubu mi pak řekl, že je v Arvalu volná pozice. Poslal jsem životopis a motivační dopis a vyšlo to.

Znal jste Arval předtím, než jste v něm začal pracovat?

Vůbec, nikdy jsem o něm předtím neslyšel. Což je zvláštní, protože od té doby, co tady pracuji, mám pocit, že na něj narážím všude. Neznal jsem ani pojem operativní leasing. Překvapilo mě, jak je firma vlastně rozsáhlá.

Co vás přesvědčilo, abyste začal v Arvalu pracovat? Byl pro vás zajímavý obor, v němž Arval působí?

Auta mám rád, takže ano. Ale hlavní pro mě bylo to, jak se Arval stará o zaměstnance. Jak se ke mně chovali na pohovoru, neměli vůči mému handicapu žádné předsudky, což se mi většinou nestává. Překvapilo mě i zázemí, jaké tu pro vozíčkáře mají.

Jak dlouho už v Arvalu působíte a co máte na starosti?

Jsem tady půl roku a moje pozice je back office, konkrétně evidence faktur, jejich dohledávání. Dohlížím na proces schvalování a následného proplácení faktur a rovněž mám na starost pohledávky.

Jak se vám podařilo začlenit do kolektivu?

Přijali mě perfektně, naprosto přirozeně. Mohu porovnávat, protože se na trhu práce pohybuji od roku 2018 a s takovým přijetím jsem se ještě nesetkal. Cítím se jako plnohodnotný člen týmu. A to jsem jednou pracoval v sociálním podniku, kde by měli být na práci s handicapovanými lidmi připraveni. Ale ta zkušenost se vůbec nedá s Arvalem srovnávat.

Mohl byste popsat vaše působení v Arvalu z hlediska potřeb vozíčkáře? Co se týče například bezbariérovosti a podobně? A máte srovnání třeba s jinými firmami? Jak na tom Arval je?

Už když jsem byl poprvé na pohovoru, nadchla mě budova. Působila na mě jak z budoucnosti. Zázemí je to skvělé, můžu zde bez problémů fungovat, mám na blízko na oběd. Budova je bezbariérová, dostal jsem i parkovací místo, abych se snadněji mohl dostat do práce. Mám se tu jako v bavlnce.

Máte tedy speciálně upravené auto?

Ano, mám ho asi už pět let. V České republice jsou pouze dvě společnosti, které se věnují úpravě vozidel na ruční řízení. Neexistují totiž auta, která se rovnou prodávají s touto úpravou. Musíte si pořídit normální vozidlo, a to si pak nechat speciálně upravit. Ani automobilky se zatím této problematice příliš nevěnují. Zatím jediná firma, která má speciální program pro handicapované, je Škoda a její program Handy. To je na našem trhu vše. Kdybych si ale mohl vybrat jakýkoliv model, moc mě zaujala Tesla. Tu bych si rád vyzkoušel.  

K autům máte tedy pozitivní vztah?
Mám je rád. Řídit auto byl můj sen, ale neměl jsem podporu od rodiny. Mysleli si, že to nezvládnu. Že na to, abych řídil auto, je můj handicap příliš velký. Ale nevzdal jsem se. Mě většinou tyto předsudky ještě více nakopnou, abych ukázal, že to zvládnu. Sám jsem si tedy aktivně vyhledal autoškolu pro handicapované.

Jak probíhá výcvik v tomto typu autoškoly?

Je to intenzivní 14denní kurz. Máte zaplacené ubytování i stravu. I z tohoto důvodu to není úplně jednoduchá záležitost. A právě už v té autoškole vám určí typ postižení, který pak máte uvedený na řidičském průkazu, a podle toho si pak můžete nechat upravit vozidlo. Po týdnu autoškoly přichází zlomová část, kdy vás hlavní instruktor vezme jednotlivě na projížďku. Je to jakýsi druh zkoušky, který ukáže, zda na to máte a můžete v kurzu pokračovat. Nebo zda je váš handicap takový, že s ním řídit nemůžete a musíte kurz předčasně ukončit. Tehdy jsem byl hodně nervózní, ale naštěstí jsem to zvládl.

Je pro vás možnost řídit auto splněným snem?

Jsem rád, že jsem to dokázal. Auto jsou pro mě vlastně náhradní nohy a moc mi usnadňuje život. Hlavně tady v Praze. I když často trávím hodně času v koloně, je pro mě tento způsob cestování pohodlnější. Zkoušel jsem jezdit i metrem, ale když pak musíte hledat bezbariérový vchod, který je od stanice třeba i 500 metrů, není to úplně jednoduché. Auto mi dává svobodu.

Co byste doporučil firmám, které chtějí zaměstnat více lidí s handicapem?

Zásadní je to, aby neměly předsudky. Aby k handicapovanému člověku přistupovaly stejně jako ke kterémukoliv jinému. I handicapovaní lidé mají co nabídnout. Samozřejmě za předpokladu, že pracovat chtějí. A angažováním třeba člověka na vozíčku zboří i jakési bariéry nejen v pracovním životě, ale ostatní zaměstnanci si tuto zkušenost přenesou i do osobního života. Já sám tím, že žiji v jakési bublině, jsem kolikrát překvapen, z jakých věcí, které jsou pro nás úplně běžné, mají lidé obavy. Podle mě je právě důležité tyto bariéry bořit.

Jak často se věnujete boccie?

Trénink je dvakrát týdně a do toho jsou ještě české i světové závody. Toto je můj největší koníček a věnuju mu nejvíce času. Vždy jsem byl duší sportovec a jsem rád, že jsem si našel sport, který mohu provozovat i se svým handicapem.

Podíval jste se díky závodům na nějaká zajímavá místa?

Byl jsem v Rio de Janeiru. Nikdy by mě nenapadlo, že se podívám do Brazílie. Byl jsem i u sochy Ježíše a překvapilo mě, že tam byly výtahy. Nikdy by mě nenapadlo, že v Brazílii u takto exponované památky budou připraveni na vozíčkáře.

Co vás ještě baví?

Mám rád procházky a začal jsem s posilovnou. To mě docela chytlo. I když je těžké se po práci přinutit, abych ještě něco dělal. Také rád koukám na filmy a chtěl bych se naučit vařit.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat?

Aby se lidé vzájemně respektovali, aby si pomáhali, protože to je v dnešní době strašně důležité. A aby na sebe dávali pozor. Protože stačí chvilka, malá nepozornost, a celý život se vám obrátí naruby. Važte si zdraví a svobody pohybu.